4. kapitola

14. prosince 2011 v 1:56 | Debris
Utekly tři měsíce od chvíle co jsme se z Larnaky vrátily. Za tu dobu se stalo tolik věcí, že se přeju vrátit mnohem víc než kdy dřív. Naši se sice daly dohromady,ale od té doby je to ještě horší.
Jak kdybych byla lapač na problémy. S Jirkou jsme se už několikrát za tu dobu rozešli, s rodičema si vůbec nerozumím a co hůř.. nerozumim si už ani s babičkou. Hubla jsem a zase rychle nabírala, málem jsem si vzala život, bojovala o kluka kterého miluju a k čemu to všechno …
Jediné čeho jsem docílila je to že jsem te´d vyždímaná jak citron a zdřejmě už není nic co by mi mohlo pomoct.
Když nad tím tak přemýšlím.. nic k ničemu nebylo. Nestačí mi krabička cigaret na den, nespim, musim chodit do práce ze který se vracim jak když jdu z bojiště ale nikdo to nedokáže pochopit. Ale to bych ani nebyla já aby se mi něco nestalo. V neděli si sedam na postele a co se nestane. Posraný vyčuhovací péra … smekla se mi po nich ruka a zápěstí mám nateklý. Dneska jsem se teda rozhodla že si zajdu k doktorce ovšem když jsem viděla kolik lidí tam je tak jsem zas rychle vycouvala s tím že přijdu zítra. To jdu zas pro změnu k zubaři tak to vezmu při jednom.
Sem zvědavá co mi s tím zas udělaj, jestli mi hoděj sádru tak si mužu hodit mašli. Ono vykládat zboží v tescu se sádrou na ruce jde dost blbě, hlavně když vám přivezou sedm palet a vy to za šest hodin máte stihnout a ste na to sami. Se zbláznily ty lidi. Stejnak jsem zvládla tři a pul palety a šla sem domu. Ale i jedno pozitivní tyhle debilní měsíce měly.. Není sníh. Aspoň se nemusim plazit do práce ve sněhu. Do práce... říct do školy, tak by mě to u srdíčka hřálo víc. Máma nedokáže pochopit že mi tim všim stojí v cestě a nejen tim že mě nechce pustit na školu ani dálkově. Už vubec si nehodlá připustit že by mi dala aspoň tisícovku z mojí výplaty abych si mohla šetřit nebo si něco kupovat už do bytu. Nebo taky že už mi bude 19 že. Pořád ve mně všichni viděj toho malýho spratka kterýho pořád jen buzerujou. Nedá se to už zvládat. Babička zamnou lítá ve dvě ráno, a řve na mě. Nechápu čeho tim chtěj docílit, akorát toho že zkončim na psychiatrii.
Dneska mi moje milovaná roztomilá maminka oznámila že kemně Jirka nesmí. Ani do bytu. Prej, když nám nic není schopnej dát, tak sem chodit nebude. Nejvíc mě sere babička. Něco mi dovolí a pak de proti mně že sem si to zas vymyslela já.
Někdy bych si vážně nejradši spakovala věci a vypadla, jenže tim bych si pomohla asi tak moc jako kdybych šla žebrat na Václavák.
Za deset dní jsou Vánoce.. teda.. u nás se žádný nekonaj. Jediný odůvodnění je
-NEMÁME NA TO-
A s tim jsou hotový. Na Silvestra chcem být s Jirkou v Praze.. tak s ním budu. Chtěla jsem být s rodinou ale když se kemně chovaj takhle bezohledně tak se na ně mužu taky vykašlat. Taky mě ve všem nechaj plácat. Jirka mě chtěl vzít na Karlův most nebo na Václavák, prostě někam ven. Takže pujdu. Ale kde strávim Vánoce.. to ještě nevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama